Jsme připraveni na rychlou smrt šesti miliard lidí? Co klimatologie nebere v úvahu

Politický jazyk, jenž se dotýká klimatických změn, se vyznačuje odvážnými sliby, jež nikdy nebudou splněny, a smělými cíli, kterých nelze dosáhnout. I proto je pozoruhodné přiznání bývalého australského premiéra Tonyho Abbotta, že by nikdy nepodepsal Pařížskou dohodu, kdyby v roce 2015 věděl, že se z ní Spojené státy stáhnou a že snaha o dosažení národních cílů poškodí australskou ekonomiku.

Není divu, že se děti bojí. Část politiků a médií mluví o globálním oteplování dost vypjatým, „katastrofizujícím“ jazykem. A když už extrémní slovník nedokáže vybudit dostatečné vzrušení, musí se znovu přitvrdit a vyostřit. Pokud chceme něco s oteplováním dělat, zchlaďme nejprv hlavy.

Pokud jde o energii, je Afrika “nejobnovitelnější“ kontinent na světě. V bohatém světě tvoří obnovitelné zdroje méně než desetinu celkových energetických zdrojů. 900 milionů lidí v subsaharské Africe (kromě Jihoafrické republiky) však získává 80% energie z obnovitelných zdrojů.

Zatímco v Evropě či USA využívají lidé na osobu v průměru 11 000 kWh za rok (většinu z toho díky průmyslovým procesům), v subsaharské Africe je to pouze 137 kWh – méně, než spotřebuje typická americká chladnička za čtyři měsíce. Více než 600 milionů lidí v Africe nemá k elektřině pak přístup vůbec.