Hydratací ku zdraví. Anebo snad ne?

Politický jazyk, jenž se dotýká klimatických změn, se vyznačuje odvážnými sliby, jež nikdy nebudou splněny, a smělými cíli, kterých nelze dosáhnout. I proto je pozoruhodné přiznání bývalého australského premiéra Tonyho Abbotta, že by nikdy nepodepsal Pařížskou dohodu, kdyby v roce 2015 věděl, že se z ní Spojené státy stáhnou a že snaha o dosažení národních cílů poškodí australskou ekonomiku.

Nezávislost Evropy na Ruské ropě a především plynu žádné obnovitelné zdroje nezajistí. Pokud to myslíme s odstřižením od ruských trubek vážně, musíme hledat jiné alternativy. Ta hlavní naděje se skrývá třeba ve frakování, píše exkluzivně pro Finmag.cz dánský statistik Bjørn Lomborg.

Neustále slýcháme mylné tvrzení, že se z důvodu reálné změny klimatu musíme „řídit vědeckými poznatky“ a zastavit používání fosilních paliv. Podobné proklamace slýcháme od politiků, kteří se přiklání k rychlému snížení uhlíkových emisí, ale i od samotných přírodovědců, jako když šéfredaktor magazínu Nature naléhal: „Věda mluví jasně – fosilní paliva musí pryč“.