Biopotraviny nepomáhají našemu zdraví ani životnímu prostředí

2012-12-10 Tento víkend se delegáti klimatického summitu OSN v katarském Dauhá dohodli na prodloužení kjótského protokolu o dalších osm let. Největší znečišťovatelé, Spojené státy americké a Čína, se k dohodě opět nepřipojily, stejně jako Kanada nebo Japonsko. Podobné dohody však nemají příliš smysl, pokud se kvůli globálnímu oteplování zapomíná na další ekologické problémy planety. O tom je přesvědčen enviromentální badatel a statistik Bjorn Lomborg, host Daniely Drtinové v Událostech, komentářích z 10. prosince.  

Politický jazyk, jenž se dotýká klimatických změn, se vyznačuje odvážnými sliby, jež nikdy nebudou splněny, a smělými cíli, kterých nelze dosáhnout. I proto je pozoruhodné přiznání bývalého australského premiéra Tonyho Abbotta, že by nikdy nepodepsal Pařížskou dohodu, kdyby v roce 2015 věděl, že se z ní Spojené státy stáhnou a že snaha o dosažení národních cílů poškodí australskou ekonomiku.

K záměrům Cílů udržitelného rozvoje OSN do roku 2030 patří základní školní docházka pro všechny děti, práce pro všechny dospělé a ukončení hladovění a chudoby. To jsou vznešené aspirace – ale velmi nákladné. Skutečně si je můžeme všechny dovolit?

OECD odhaduje, že splnění všech 17 CUR, které se skládají ze 169 konkrétních rozvojových met, by stálo 3,3-4,5 bilionu dolarů ročně – to se zhruba rovná výši letošního federálního rozpočtu Spojených států a dalece převyšuje téměř 132 miliard dolarů, které byly loni celosvětově vynaloženy na zahraniční rozvojovou pomoc.